Vietnamska kuchyne 4

Myslíte si, že pokaždé, když si kupuje u ´hladového´ okna od Vietnamce smažené nudle, že je to opravdu vietnamské jídlo? Musím vás zklamat – není.

Jednoduše je to takhle. Smažené čínské nudle, turecký gyros a americké hamburgery se dobře prodávají. Až v poslední době se na menu objevuje pho nebo bun, čili vietnamská kuřecí nebo hovězí polévka s rýžovými nudlemi. Jediná nevýhoda je, že je tento pokrm tekutý, což komplikuje člověku jíst ho za chůze. Tato vlastnost diskvalifikuje pho mezi fastfoodovými jídly a stal se rychlokvaškou na food-to-go (tedy ´jez při chůzi´)  poli.

Je ale škoda, že mise za prosazení vietnamské kuchyně mezi Čechy je neúspěšná, protože vietnamské jídlo je prostě úžasné! Pokrmy z Vietnamu jsou pestré, čerstvé a plné zeleniny. Jídlo je pro Vietnamce velmi důležité. Je to jediný čas, kdy se celá rodina sejde u jednoho stolu (či podložky, pokud jedí na zemi). Proto se ve Vietnamu neříká slavit svátek, ale „jíst svátek“, protože se o těchto slavnostech pořád hoduje, pije a vaří. Nikdy jsem v podstatě neporozuměla, proč Češí uskladňují, například bramborový salát, na několik dní do lednice, aby se „uležel“. Přišlo mi to vždy podezřelé a pochybovala jsem o nezávadnosti těchto „uleženin“. Důvod, proč se ve Vietnamu vše zkonzumuje co nejrychleji, je velmi prozaický. Kvůli tropickým teplotám se vše rychle kazí a vadne. Led je tam doslova vývozním artiklem. Ve vietnamských lednicích nenajdete moc potravin, jisté ale je, že v mrazáku bude v malých krabičkách tuhnout led. Vietnamci dávají led skoro do všeho, nejčastěji do piva, čímž pětistupňové pivo ředí kilem ledu na dvoustupňové.

Kočičí a psí maso je příliš tuhé a mléko zase stojí 4x krát víc než v Česku

Co mi přijde ale nejpodivnější na Vietnamské kuchyni, není ani tak psí či kočičí maso (vyzkoušeno – příliš tuhé), ale fakt, že litr vietnamského mléka je čtyřikrát dražší než české. Ve Vietnamu se ještě nerozvinul průmysl s mlékem a je nedostatkovým zbožím, které se dováží ze sousedních zemí. Náhradou kravského je sójové mléko. Ale na vietnamských dětech je vidět, že jim chybí. Do tří let jsem vyrůstala ve Vietnamu a jako dítě jsem byla prý pěkné vyžle, takže mamka to řešila tím, že mě denně krmila kachním vejcem. Tyto vajíčka jsou o něco větší než slepičí, mají již v sobě zárodek kachněte, což někomu může znít dosti odpudivě, ale jsou prý velmi výživná.

Naopak zelenina a ovoce všeho druhu je ve Vietnamu mnohem levnější. Díky velmi příznivým klimatickým podmínkám tam zelenina a ovoce roste doslova sama. Nejznámější je koriandr, který Vietnamci dávají snad do všeho a ke všemu.

Další potravinou, kterou si mohou dovolit jen zámožnější rodiny, je maso. Ne každý den je posvícení a maso, především hovězí či vepřové. Děda nás chtěl během našeho pobytu ve Vietnamu posloužit masem, takže koupil do zásoby na dvacet živých slepic. Dennodenně jsme měli čerstvé kuřecí na milion variací, které se přesto po měsíci omrzí.

Na vietnamském stole najdete misky s rýží a pak mnoho menších talířků obsahujících zeleninu, maso, ryby a mořské plody ve všech úpravách – smažené, dušené, syrové (pouze zelenina). Jí se hůlkami a funguje to ve stylu švédských stolů – naber si co chceš. Skoro vše se pak namáčí do rybí omáčky. Ale předtím než se začne hodovat, musí mladší strávníci „pozvat“ starší k jídlu. Je to jistá etiketa a slušnost, protože se tím ukazuje respekt ke starším.

Nečekejte žížaly, červy nebo smažené pavouky. Ty se jedí v Číně.

Ve Vietnamu je mnoho exotických pochutin, které by si Evropan nestrčil do pusy. Ale nečekejte žádné žížaly, červy či smažené pavouky jako v Číně. Při svátečních příležitostech se tu a tam objeví psí či kočičí maso, had a podobní mazlíčci, ale není to tak obvyklé, protože jde o drahou záležitost. Nejčastěji toto maso konzumují muži s alkoholem, kdy hodiny drbají a nadávají na ostatní. Taková mužská verze babských dýchánků.

Mým nejoblíbenějším pitivem ale není rýžové víno, ale třtinová limonáda. Ve Vietnamu je vidět na každém rohu takový zvláštní pojízdný „odšťavňovač“ třtinových stonků. Za pár tisíc dongů (cca 5 – 10 Kč) vám ručně odšťavní pár stonků, jejíž šťávu vám pak nalijí ne do kelímků, ale do miniaturních sáčků s brčkem. Je to úžasně osvěžující, a nejen proto, že se prodavači snaží ušetřit tím, že tam do nich nasypávají mnohem více ledu.

Bagety se namáčejí v kondenzovaném mléku. To je mňamka!

Vietnam je bývala francouzská kolonie, která byla součástí tzv. francouzské Indočíny, a tento vliv se projevil také na ve vietnamské kuchyni. Jediné, co připomíná ve Vietnamu vzdáleně pečivo, je právě cosi na způsob francouzské bagety. Vietnamská bageta je narozdíl od té původní mnohem nadýchanější a chutná prostě jinak. Také se nejí se šunkou, ale nejčastěji se namáčí do kondenzovaného mléka.

Ve Vietnamu se skoro všechno odehrává na ulici. Často jsem jedla v pouličních stáncích, kde hygienické podmínky vaření by mnohým Evropanům připadaly velmi tristní. Nikdy jsem ale z jídla neměla žádné žaludeční nevolnosti a vždycky mi to chutnalo.

Takže rada na závěr: Kašlete na turecký gyros dělaný vietnamskými rukama a jděte do nějaké opravdové vietnamské restaurace.

 

Pokračování příští týden v pátek

Předchozí díly zde:

Vietnamský deník 1: Věděla jsem vše o Přemyslovcích, ale nic o strýčkovi Ho

Vietnamský deník 2: Zachovat rod a krev aneb rodina především

Vietnamský deník 3: Vzdělání je přece business. Tak plaťte!

Text a foto Hoai Le Thi

Pozn. Hoai Le Thi  je  absolventkou našich kurzů  Žurnalistiky,  v Mediálním centru působí už čtyři roky a  nyní čerstvě složila velmi úspěšně přijímací zkoušky na žurnalistiku  na Karlově univerzitě.  

Napsat komentář