Kakapo_3 Pokračování článku Pouliční muzikant zachraňuje lidstvo skrz posledních 126 papoušků Kākāpō

A slova? Kde bereš slova k písním? Ony to až tak písně nejsou. Spíš se snažím zkřížit hudbu a poezii, přičemž obojí dělám spíš nezávisle na sobě. Vlastně při vystupování jsem dosud hrál jen instrumentálně, ovšem na albu Homo Relicto, které jsem natočil přes zimu, kdy nejde hrát venku, se střídají instrumentální skladby s poezií. Pokud mám odpovědět na to, kde tato slova beru, nejspíš budu muset říct „v autobuse“. Naprostá většina toho, co napíšu, mě napadá tam. Ale cesta je jen půlhodinová, navíc to cestou drncá, takže většinou nenapíšu víc jak jedno čtyřverší – a to na klasickou píseň nevystačí.Vlastně nejdelší text „Už asi těžko“ ani není můj; před lety mi ho dal ke zhudebnění kamarád Honza Duhajský a teď jsem se k němu vrátil, protože se mi hodil svou „kakapokalyptickou“ náladou…

Kolik je na albu skladeb a jak je koncipované? Stavíš to nějak do „příběhu“ nebo to bereš čistě existencionálně a expresivně?

Příběh původně nebyl záměrem, ale postupně se mezi patnácti skladbami sám od sebe začal rýsovat jakýsi koncept, pokud tak lze nazvat něco neůmyslného. Zaštiťuje ho název Homo Relicto, tedy „člověk odcházející“ – další vývojový stupeň po „člověku rozumném“. Pokud nebude lidstvo dbát například na biodiverzitu (tedy chránit ohrožené druhy), může se poměrně brzy stát jedním z živočišných druhů na odchodu. Zároveň se mi tam začala otevírat ještě jedna obraznější rovina. Ve zkratce – jistý tvor nejprve ztratil své zvířecí instinkty, když se stal člověkem prostřednictvím přemýšlení, víry a poznání. A nyní žijeme v době, kdy je většina populace obklopena slovy a sděleními, která tyto tři aspekty postrádají anebo je obsahují jen ve stopovém množství. Současný člověk se mi tedy jeví jako určitý relikt – to, co zbývá, když vymizely instinkty a vytrácejí se i duchovní stránky lidství. Nechci ovšem, aby to vyznělo nějak temně či beznadějně – pro trpělivého posluchače jsem v závěru přichystal i určitou katarzi, byť je na každém zvlášť, pod jakým nasvícením ji bude vnímat.

Obal CD jsi si vyrobil sám?

Je to kombinace kresby a vystřižených barevných papírů. Ve výtvarných technikách jsem nepokročil o moc dál, než co mi vštípili ve školce. „Speciální edice“ bude koncipovaná jako takové krátké leporelo. Je důležité zůstat trochu dítětem…

Kakapo_2

Hraješ sám?

Prozatím ano, ale docela bych chtěl založit skupinu, kde by každý hráč nosil masku jiného ohroženého zvířete. Je jich celá řada. Samozřejmě existuje i spousta ohrožených rostlin… No, nechci nikoho diskriminovat, ale rostliny bych do kapely asi nebral. Ovšem zatímco na veřejnosti hraji sám, na nahrávkách využívám bohatší aranžmá, která mi umožňují prostředky domácího nahrávání.

Co plánuješ?

Rád bych teď víc vystupoval i jinde než na ulici, protože album, z něhož chci celý výtěžek věnovat Kakapům, jsem dal k prodeji na internetu, ale nedělám si naděje, že by tam šlo na odbyt – mnohem větší šance je prodat pár fyzických kousků po vystoupení. V tuhle chvíli vím, že budu hrát například 16. března v Praze Na Slamníku na festiválku „Kam vedou ty dveře“, který pořádá zajímavý písničkář Martin Hejnák.

Text: Jana Frank, Foto z archivu Jakuba

Napsat komentář