Nečekaný úspěch, šok a ´zrychlení z nuly na 150% během vteřiny´. Tak by se dal popsat raketový start zbrusu nové strany, která vymetla britskou politickou scénu doslova během okamžiku. Před týdnem tato strana odstartovala a zároveň vysála voliče dalších stran. Teď vede. Podařilo se jí doslova přes noc otřást politickou scénou. Jde o Brexit Party, tedy doslova ´Strana Brexitu´, Nigela Farage, který se vrátil na scénu vyvést Británii z Unie. Tedy udělat to, co měli udělat politici, ale během skoro tří let dělala většina z nich všechno proto, aby nemuseli implementovat výsledek Brexitového referenda z roku 2016, kdy Britové jasně vyjádřili touhu opustit EU.
Vlastně dramatizuju. Ono se to nestalo ´přes noc´. Vůbec ne! Postupně, během let, měsíců, týdnů a dnů. Tak, jak se stávají doopravdy velké změny. Znamení a jasných zpráv, a proseb, které lidé vysílali a jasně říkali britské premiérce Therese May a dalším politikům, byla celá řada a byly jasné. Politici však zůstávali ´němí a hluší´ – jako ty tři pověstné opičky (jedna zlo nevidí, druhá neslyší a třetí o něm mlčí). Politici prostě předpokládali, že lidé jen ´brblají´ – jako ostatně vždycky – a zase je to přejde. Ale nepřešlo. A nenadálé, vnucené volby do Evropského parlamentu, tak vzali jako šanci vystavit politikům účet. A vystavili. Děsivý, jaký nemá již dlouho ve zdejší politice obdoby. Komentuji a analyzuji (stav je dle volebních průzkumů mezinárodní agentury You Gov, nejde o současný stav parlamentu, odráží to ale velmi trefně nálady a stav společnosti) :
Vítězní Konzervativci, kteří v posledních volbách v roce 2017 vyhráli volby se svými 45.6%, spadli postupně až na dnešních 15%. Hned v závěsu za nimi byli Labournisté – Labour party – (levicová strana, nyní s velkým neomarxistickým vlivem) se svými 41.9% (stala se díky tomu největší opoziční stranou se svým stínovým kabinetem, ale také jako konzervativci – rozdělená na dvě části – jedna chtěla Brexit a druhá ne) – ti sklouzli (mimo jiné i díky laxnímu postoji svého vůdce Jeremyho Corbyna k Brexitu) na 22%. V současnosti tak u lidí zůstávají druhou nejvlivnější stranou, ale už je jejich hlavní protivník ne tradiční konzervativní Euro ´rozpolcená´ strana, ale pravicová konzervativní, ale jasně eurospektická strana. Nová. Brexit Party, strana Brexitu 27% . Podívejme se na UKIP (Nezávislá strana Spojeného království, hlavní bod jejího programu byl od roku 1993 Vyvést zemi z EU) – ta měla v posledních volbách 2.1% hlasů. Pouze! Nicméně posledními jednáními (a to i přesto, že ji opustil Nigel Farage, její hlavní charismatický lídr) se vyšplhala až na 14%. Tedy začala přitahovat zklamané voliče Konzervativců a dalších stran. Ze dne na den – poté, co Brexit Party ohlásila svůj start, sklouzla UKIP na 7%. Což vypadá na to, že Nigel Farage si s sebou do své Brexit Party mohl vzít cca 7% voličů odtud. Ovšem pořád nám zůstává těch 20% – evidentně přešli od Konzervativců a možná nakonec i někteří Labournisté? Těžko říci, v Británii se moc zleva do prava a zpět nepřechází. Ale dnes už člověk neví. Brexit rozdělil společnost na dvě části a také změnil hodně věcí, které dříve nebyly.
Krátce se zastavím ještě u Liberálních demokratů (totožná strana s českou ČSSD, tedy levicová strana, založená na ´bytí v EU´) u minulých voleb dostala už jen pouhých 7.8% , nyní si malinko polepšila na 9% (to hlavně proto, že mnoho proevropsky založených Britů tvrdí, že EP volby budou jejich ´měkkým 2. Brexitovým referendem´ – a čekají, že se ukáže, že lidé budou volit proevropské strany. Můj hodně osobní názor na to je ´Nevím, co berou,  ale měli by s tím přestat´…)
Vezmeme-li v úvahu obdobně vyhrocený stav české společnosti – její rozdělení ne Brexitem, ale i českými elitami, které tak nějak ´zapomněly´ na ty obyčejné lidi a začaly je podceňovat a zesměšňovat jejich politické preference (rétorika ve stylu: ´voliči M. Zemana jsou blbci z vesnice, Babiše volí kobliháři´) – na pražskou kavárnu a českou hospodu, zjednoduším-li to takto drasticky (půjčujíc si odvetnou, poťouchlou, ale chytlavě vystihující, rétoriku prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka), pak můžeme také čekat velké změny.
Muž zběhlý v politice, pravicově konzervativní politik, který je jasně vyhraněný euroskeptik, který si ke svým padesátým (v druhém případě k 55) narozeninám zakládá novou stranu, protože se názorově rozešel se svou původní? Žádná podobnost? 🙂 Přesně tak. Oba pánové to až nápadně splňují. Jak Nigel Farage, který kdysi odešel od Konzervativců (kvůli Lisabonské smlouvě) a nyní z UKIP (Kvůli jejich spojení s English Defence League), odstartoval stranu ke svým pětapadesátinám (začátek dubna), stranu s jasným poselstvím, tak i jeho český kolega. Stejně tak v české politice totiž obdobné znaky nese Václav Klaus jr., který chce svou novou stranu, velice podobně zaměřenou, odstartovat v září – ke svým padesátinám.  Oba reagují na společenskou poptávku, ale nikoliv jako ´odnikud zjevení´ populisté, kteří chtějí paticipovat na politické krizi (i krizi elit), ale zemití politici, kteří mluví jednoduše tak, že jim rozumí i obyčejní lidé, nad nimiž oni narozdíl od jiných elit neohrnují nos. A přesto jsou to vzdělaní muži s velkými zkušenostmi, kterým věříme to, že v politice být nepotřebují, že se umí velmi dobře uplatnit v soukromé sféře. V politice umí ´chodit´, ale nevypadají, že by si to ´užívali nějak moc´. Spíš to všechno dělají proto, že vidí, že musí a voliči to po nich chtějí. Prostě je tu ´sametová válka´, tak se musí bojovat a není diskuse, jestli do ní někdo chce. Muž činu jde, a dělá, co musí, ne co chce. Ať už to tak jen vypadá nebo to tak i je, je to něco, co žádný jiný politik nebo politička zatím v tuto chvíli takto výrazně nenabízí (i když můj respekt nyní nově získala v tomto ohledu i Zuzana Majerová – pozn. doplňuji poté, co se ke mě donesla kauza ´školský výbor´). A to je to, co lidé, unavení a zklamaní z ´navoněných elit´, kterými se cítí ve skutečnosti přehlížení, prostě chtějí.
Česká politická scéna je v něčem podobná britské. Lidé už nechtějí slyšet výmluvy a tolerovat alibistické chování politiků. Chtějí jasné odpovědi na jasné otázky. A hlavně jasné činy. Nemusí být velké, ale nesmí to být prázdná gesta plná výmluv politické korektnosti. Vypadá to, že středo-levé a středo-pravé strany to nebudou mít už tak jednoduché. Každá strana bude muset dobře znát svého voliče. Pokud nebude jednoznačně profilovaná, bude to začátek jejího konce. Středolevá ČSSD a Liberální demokraté v UK (Británie) se pohybují kolem devíti (+ -) procent. Kromě jasně profilovaných EU nadšenců dnes mají málokoho oslovit. Na ČSSD je jasně vidět, že se motá v kruhu a snaží se pochopit, kdo je její volič. Důchodce už zpět nepřilákají, dvakrát se napálit nenechají. Ti už si vybrali ANO, a to velmi rychle pochopilo, jak cennou a věrnou cílovou skupinu voličů se mu podařilo získat a dělají viditelně vše, aby si je udrželi. Komunistům tak odlákali velkou část jejich voličů a tato strana se evidentně nedokáže naladit na notu dnešní společnosti a oslovit nové voliče (a to i navzdory přibývajícím hlasům, že ´za Komunistů bylo lépe´). Její možná budoucnost, kterou mají Britové ve svých Labournistech a jejich mladých Neomarxistech – tady neleží, protože noví čeští (až fanatičtí) Neomarxisté se od ní distancují, dokonce jí i pohrdají, a zatím nenápadně prolezli napříč takzvanným Demoblokem sněmovny, který se teď tváří napůl jako pravicové strany, ale zároveň tyto až neomarxistické tendence a metody jsou, zvláště u některých velmi silně znát (Piráti, Top09, někdy i někteří většinou nudní a bezbarví Starostové).
ODS má teď stejný problém jako britští konzervativci – jsou rozdělení na dvě části. Jsem sama zvědavá, zda a kolik z nich opustí svoji domovskou stranu a posílí novou v září avizovanou stranu Václava Klause jr.
Jasně napravo politického spektra ve sněmovně totiž vidíme v podstatě jen SPD, kterou levicová média, kterých je nyní v ČR většina (až na pár čestných vyjímek) posunula účelově ještě víc doprava než by sama SPD chtěla a správně i měla být (udělali z nich pomalu Neonacisty). Čili jsou pro řadu lidí, kteří sympatizují s mnoha částmi jejich programu, nevolitelní. Protože lidé přece jen neradi volí někoho, kdo se jim zdá (nebo je prezentován jako) extrémista. Nicméně i SPD má velmi dobře vyprofilovaného svého voliče a svůj základ si víceméně drží. Ale co voliči, kteří by volili ODS, ale neupínají tak obřadně oči na EU jako na matku milosrdnou, ale zase SPD jim ´prostě nesedne´, protože to není konzervativní strana, míří na jiný typ voličů a má tak jinou rétoriku a trošku jinou agendu.
Přesně tak – jak říkají Britové – MIND THE GAP (všimněte si ´velké´ mezery)! Strana, která nyní přijde a nabídne něco dobrého voličům tomto duchu. Taková strana může ´vyluxovat´ voliče i napříč politickým spektrem tak, jako to nyní dělá Strana Brexitu. Může to být strana, jejíž hlavní heslo už nyní je… OBČAN, RODINA, STÁT, okořeněná jasným Euroskepticismem? Myslím, že více než… MŮŽE!

Více:

 

Zde podrobné rozbory průzkumu veřejného mínění z tohoto týdne pro všechny, kdo milujete statistiky:
https://yougov.co.uk/topics/politics/articles-reports/2019/04/17/brexit-party-leading-eu-parliament-polls
https://d25d2506sfb94s.cloudfront.net/cumulus_uploads/document/vdqicng3bz/PeoplesVote_190416_EUElections_w.pdf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *