Je dobré si občas sám sebe natočit a poslechnout
si, jestli vaše angličtina zní a ´patří´
do takové společenské třídy, do jaké i vy :-). 

Pardon? Co? Sorry? – to jsou ´tajná klíčová slova´ a znamení, podle kterého poznáte, co je zač člověk, se kterým mluvíte. Divné? Chápu. Vysvětlím. 
Zatímco v češtině podle používání spisovné či hovorové řeči poznáte spíše jen jestli je dotyčný učitel či pracuje v rozhlase (jediná snad varianta, kdy lidé používají až na výjimky spisovnou češtinu i v běžném životě) nebo pochází z Plzeňka (zpívá), Ostravska (zkracuje, ale dobře vyslovuje koncovky, ale prohazuje ´Ostravštinou´), Moravy (mluví krásně spisovně, ale prohazuje nářečím, nemluvě o Brněnském hantecu) anebo z Prahy či Karlovarského, Libereckého kraje aj., což znamená, že s koncovkami provádí ohavné věci (tedy ´ohavný věci´), v Anglii je to poněkud barvitější (anebo spíše ´ještě´ barvitější).
Máme tu plno různých nářečí a dialektů + Welštiny, báječné ´Skotské angličtiny´ či šíleného londýnského cokney slangu, který se vyrovná snad jen např. egerlandštině, z mých rodných Sudet, která má s normální němčinou pramálo společného. Většina Angličanů se ale snaží, ač to jde, mluvit co nejspisovněji a používat zdvořilé výrazy Viktoriánské doby. Nicméně – zrovna nedávno se znovu otevřela otázka toho, zda-li řeč stále odráží společenské rozdíly, jak tomu bylo po stovky i poslední desítky let.
Nejprve si řekneme jeden příklad, který slouží jako docela jednoduchý klíč. Nejrychleji podle něj totiž poznáte, kdo v Anglii patří do které společenské třídy – a to podle primitivní otázky. Nebo-li reakce. Když totiž řeknete něco, čemu ten druhý nerozumí, špatně to slyšel, nechápe, pak se většinou otáže protiotázkou a jakousi pobídkou, abyste to zopakovali. Stejně jako my v Česku řekneme prostě ´cože?´ nebo ´ještě jednou´ či ´co, prosím´, a ten druhý to vysvětlí a hotovo.

Zde naleznete audio podcast k článku dnes odpoledne:

Střední třída používá ´francouzský´ Pardon

Když patříte (anebo se tváříte, že patříte) do střední třídy v Británii, používáte takzvannou ´francouzskou´  verzi angličtiny (Angličtina, jak mi totiž bylo hned na počátku mého pobytu na ostrově zjednodušeně vysvětleno, a já si to také každý den bolestně připomínám, se vyvinula částečně z němčiny a částečně z francouzštiny. Dosud má mnoho výrazů velice podobných oběma jazykům.). Francouzské výrazy, nebo-li pofrancouzštělé, jsou považovány za tzv. ´posh´ – čili nóbl řeč. Zamilovala si jí šlechta, vyšší střední třída a vůbec v kdejakých vznešených salónech se jí hovořilo (u nás koneckonců také – i u dvora např. Marie Teresie – se kdysi mluvívalo francouzsky.
Koneckonců ta doba není tak daleko, ještě donedávna převládala francouzština jako cizí jazyk na školách v Británii, dnes ji začíná vytlačovat španělština). Lidé, kteří si tedy přejí, aby byli řazeni do této ´vyšší společnosti´ – ať už v ní skutečně jsou nebo ne, používají ve své řeči více výrazy přejaté z francouzštiny. A to je dnes většina společnosti. Když se někdo chce zeptat, jestli byste něco zopakovali nebo se vám omluvit, použije pojem: „Pardon!“ 

Pracující (dělnická) třída říká ´poněmčelé pouliční ´ Sorry 

No a jsme u ´working class´- tedy pracující (nejnižší třídy), jak se dodnes v Británii používá ´u modrých límečků´ (bílé límečky – kancelářská práce, modré – zjednodušeně montérky). Tito lidé – ouva – ti inklinují k německým slovům a výrazům, které se vkradly do angličtiny. Říká se tu, že němčina byla ´street language´ – tedy mluva lidí ´z ulice´. (Občas mě neskutečně štve, že jsem se neučila francouzsky, a tak bych se vytáhla do té ´nóbl angličtiny´, takto to musím nadřít a přirozeně ze mě leda vždycky vypadne ta moje ´pouliční němčina´ – jak já se stydím! Ale co čekat od holky ze Sudet!).
Nuže a tedy lidé, kteří prostě jen řeknou: „Sorry?!“ Tedy – vlastně velmi slušně „pardon, promiňte“ (mohl bys to zopakovat) – tak ti patří do té nejnižší společenské třídy (on to dnes proto už skoro nikdo neříká – kromě nás tupějších cizinců než nám to dojde nebo nějaký milý Angličan nám nevysvětlí, proč to neříkat). Je to nefér? No je, protože francouzské ´pardon´ a ´německé´(fakt nevím, co má to slovo spojené s němčinou, ale fakt se to tak bere) ´sorry´ – znamená jedno a totéž…. No tak to pochopte! (Výraz ´sorry jako´ se tu nepoužívá, ale dle výše uvedeného a mých nabitých vědomostí jde zřejmě o počeštělou ´anglickou pouliční germánskou variantu´ s lehkým slovenským dialektem a je vidět, že i v Česku se nezahálí, co se týče tvorby novotvarů a to je dobře.).

Co?! – Nejvyšší společenská třída se s tím nepáře. Ale ty časy už také pomalu končí

Táák a jsme  nahoře potravního řetězce a společenského žebříčku. Teď určitě čekáte nějakou francouzštinu na druhou, vypůjčenou nějakým tajným zaklínadlem ze dvora Ludvíka XVI…. No ale tak to vás zklamu! V této kapitalistické společnosti, doslova korunované monarchií, pokud patříte mezi horních deset tisíc nebo možná méně (v Londýně, kde se koncentrují všichni boháči světa, pendlující mezi Monakem, St. Moricem a dalšími destinacemi jich bude asi spíše více), taaaak to slovo kouzelné a úžasné je: WHAT? Tedy přeloženo přesně a jasně, tupé: Co?!!!
Fuj! Ano ano… zatímco modré i bílé límečky vyšší či nižší střední třídy se mohly uhádat, jestli použít francouzskou či německou variantu slušného dotazu, ta top class to vůbec neřeší.
Nepotřebuje klást otázku rychle bez přemýšlení, ale přesto slušně, aby si udržela práci jako pracující třída. Nemusí se úzkostlivě starat o svůj horko těžko nabytý společenský stav nebo šlechtický titul jako ta střední. Prostě nemusí nic. Její stav a majetek je dán a hotovo. Takže prostě řekne ´Co?!´ A hotovo.
Pravdou je, že poslední průzkumy ukázaly, že už i tato třída se snaží přejít do slušnějšího ´Pardon´ a posunout k více ´korektnější mluvě´. Osobně mi přijde, že je to případ od případu a také to, že do této třídy se dostává dost lidí z modrých i bílých límečků (´self-made´ milionáři – podnikatelé, skutečně bohaté celebrity aj.), a když celý život používáte nějakou frázi, udržíte si jí i poté, co vám k částce na vašem kontě přibydou další nuly, s nimiž jste kdysi nepočítali (snad jediná varianta toho, kdy lidem nevadí vlastnit další ´nuly´).
A to je pro dnešek vše. Doufám, že jsem vás trošku pobavila. Je to pravda a nic než pravda a proto je tak zábavné vydržet v Británii první těžké měsíce a roky, kdy nerozumíte některým drobným společenským niancím (nemluvě o Britské angličtině jako jazyku), protože vám garantuju, že to je přesně to, čím se baví Britská společnost, a i vy to v chladných počasím ubrečených dnech, kterých je tu po většinu roku dost a dost a více než dost, shledáte za obrovskou zábavu a jinou už nebudete chtít!

Zatím si přečtěte:

Tradiční Anglické snídani už asi odzvonilo. Prý není politicky korektní
Když chce nějaká země jít svou cestou, neposílejme do ní hned ´tanky´

V Norimberku mi potvrdili, že Británie je stále v Evropě a já jsem dělala nevlastenecké čachry s čokoládou

1 komentář

  1. Tak jo, je to parada tak dlouhy text, gratuluju, typuju, ze je to zmaterializovana podvedoma touha po uzivani naseho krasneho jazyka. Trochu me desi generace "euro-nejaky-hezky-vyraz-pro-pubertaka", kteri putuji za zabavou / za praci a dumaji, jaka je to "doma" nuda. Dle meho pak Clovek nema nikde koreny a cestovani je trochu utek pred sebou / hlavne-nehledat-smysl-zivota.
    Tim, ze se clovek schova a uziva blahobyt v byvalych kolonialnich zemich, mozna zapomina, co je dulezite a jsou veci, ktere se napravuji blbe.
    Snad se potkame na leva netu, tam se da debatovat o cemkoli bez trolu (sekce mimo tema).
    monteSorry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *