Jeden můj známý Angličan byl vyhozený z klubu, protože prý agresivně nabízel chipsy jinému muži. Ten ho nahlásil vedení klubu a mému známému pak přišel email, že po prošetření této ´kauzy´ se rozhodli mu odejmout členství. Bylo to členství placené, tak mu vrátili část platby.
Britové stále vyznávají jakousi viktoriánskou slušnost, která někdy až hraničí s obavou, abyste se druhého nedotkli. Protože tyto společenské věci jsou nanejvýš citlivé je těžké někdy poznat hranice.
Jak je to obvykle s nabízení chipsů nebo bonbonů apod.? Obecně platí, že máte nabídnou vždy ze slušnosti všem okolo, když si něco chcete sníst a má to charakter vícero kusů. Vaši společenskou povinností pak je vždy toto odmítnout a teprve, když dotyčný nabídne znovu, tak víte, že si můžete vzít, protože to myslí doopravdy. Evidentně ale ani toto pravidlo není tak jednoduché. Ještě je dobré vědět, že se při druhé nabídce nesmíte tvářit jakože opravdu chcete, aby si dotyčný vzal – a nabízet ještě potřetí či neustále během řeči, jak je obvyklé třeba ve slovanských zemích, které – a my jsme též podle mě tohoto součástí – jsou zvyklé na vyšší míru pohostinnosti, převážně co se jídla týče.
Nu ale to není vše, teď k tomu připočtěte ještě politickou koreknost vůči ženám, kdy je velmi jemná hranice mezi galantností, slušností a ´sexuálním harašením´, a pak už jen stojíte v metru opklopena muži, jež sedí a nikdo vám nenabídne místo k sezení (výjimky se občas najdou, zvláště u starších gentlemanů, kteří ještě byli takto vychováni, mladí muži už v Británii často ani netuší, že nějaká pravidla chování mezi muži a ženami takto existovali či je řadí do dob dávno minulých). Je to dobře nebo špatně? Co myslíte? Jak vyřešit toto dilema? Kdy poznat, co je ještě v pořádku a co už ne? Více ve videu.

Napsat komentář