Pokračování rozhovoru s režisérem Radimem Letovským o studiu na filmové škole ve Skotsku: NA MYŠLENKU STUDOVAT FILM VE SKOTSKU MĚ PŘIVEDLA JEJICH SKVĚLÁ WHISKY

Jak sis zvykl na angličtinu?

Těžce (smích). Před těmi mými skotskými eskapádami jsem strávil takřka dva roky na západním pobřeží USA, v kalifornském San Francisku. Z jazyka jsem nevypadl ani za ty dva roky, co jsem pak byl v Čechách, neboť jsem byl ve styku s přáteli cizinci a také jsem měl možnost dennodenně jazyk používat v práci, protože jsem dělal v televizi zahraničního redaktora. Takže když jsem do Skotska jel, měl jsem pocit, že jsem mistr světa a jazykově mě nemůže nic překvapit. Už v letadle mi ale došlo, jak moc jsem se spletl. 

Vedle mě seděl mladý kluk, Skot, který se vracel domů a tak jsme trochu klábosili. Respektive on mluvil, já mluvil, on mi rozuměl a já jemu rozuměl tak třicet procent (smích). Studený pot mě polil v momentě, kdy jsem měl první hodinu ve škole. Přednášel nám lektor,  rodák z Glasgow. Za půl hodiny, co nám promlouval do duše, jsem mu porozuměl pouhých pár desítek slov. To byl moment, kdy jsem si říkal, co tady dělám a jak já jen tu školu dokončím… Nicméně zvyknete si rychle, mně to trvalo pár měsíců. A hrozně také záleží na konkrétním mluvčím. Většina Edinburčanů, přestože ten skotský přízvuk slyšíte, mluví velmi kultivovanou angličtinou. No a kromě toho jediného excesu co jsem zmínil, všichni lektoři na mé škole mluvili velmi uhlazeně. Oni to vědí a jsou zvyklí na studenty z cizích zemí. Vlastně i mezi samotnými učiteli pracovalo mnoho cizinců – Angličané, Irové, Kanaďan atd, takže si tam na různé přízvuky zvyknete rychle. Ale samozřejmě i po třech letech co tam žiji, se mi občas stane, že narazím na někoho kdo má tak silný dialekt, že vůbec nechápu, o čem to mluví. A tohle se třeba stává i některým rodilým mluvčím, Angličanům nebo hlavně dost Američanům. Od kamaráda jsem slyšel, že slavný film Trainspotting ,vyprávějící o edinburské drogové scéně, byl pro americký trh speciálně otitulkován. Víte, to je jako kdyby Pražák přijel do Humenného ve východním Slovensku a chtěl se tam bavit s místním, který míchá slovenštinu s maďarštinou.

Skotský dialekt je skutečně tak specifický, že když ho neznáte, je těžké mu porozumět. Skoti spoustu hlásek vyslovují úplně jinak než lidé v ostatních anglicky mluvících státech, mají hodně národního slangu, někdy i pozměněnou gramatiku. Skoro by se zdálo, že jde o jiný jazyk než o angličtinu.

Co ses nového v oboru naučil? Měl jsi možnost pracovat s lepší technikou než v Praze na publicistice či jaké další výhody to mělo?

Na VOŠP (Vyšší odborná škola publicistiky) jsme točili cvičení s miniDV kamerou, kterou si vezme turista na dovolenou do Chorvatska. Ve Skotsku jsem svůj závěrečný film snímal na Arri Alexa, technologickou špičku, která je alternativou filmových kamer a se kterou točí i leckteré hollywoodské produkce. Takže asi tak (smích). Tohle nejde srovnat – jednak ty zkušenosti z obou škol dělí takřka šest let a hlavně VOŠ není filmová škola. Je to jak říkal náš učitel pan Církva – „tady ten náš zájmový kroužek“. Ale tím nechci, aby to vyznělo, že pomlouvám VOŠ. Je to jinak profilovaná instituce, která vychovává žurnalisty, ne filmaře.

Jak se utváří studentské štáby? Také je to na výběru, s kým si “sedneš” a kdo ti v práci vyhovuje nebo jste rozdělováni jinak?

Ano, štáby si tvoří sami studenti, dost část tak vznikají stálé „kreativní týmy“. Já jsem tak například veškeré své krátké filmy z magisterského studia, celkem jich bylo pět, natočil ve spolupráci s kamarádem, který dělal scenáristiku. On psal a vymýšlel příběhy, já je režíroval. Studenti si mohou také členy štábu hledat i mimo školu, což se dost často děje, neboť je nedostatek kvalitních lidí na jednotlivé pozice (zvukař, ostřič atd.). Většina studentů se věnuje režii nebo kameře, ale zároveň se snaží si vypomáhat na těch méně žádaných rolích, jako třeba jízda. A to je skvělé, protože si opravdu sáhnete na to filmové řemeslo ze všech stran. Já jsem se kromě režírování svých filmů také podílel na projektech svých tří spolužáků, kde jsem zastával pozice jako třeba asistent režie, osvětlovač, asistent kamery, jízda atd.

Jaký točíš absolvenstký film? Je to dokument nebo ses dal spíše na hraný film? O čem pojednává? Jak bude dlouhý?

Svůj absolventský film jsem již dotočil v létě, v současné době jsou na světě již dvě různé střihové verze a ještě budu na filmu postprodukčně pracovat v průběhu října. V listopadu bych se měl se scenáristou a producentem filmu, Gertem Bangem Andersenem, dohodnout na finální verzi. Název filmu je Anchored Sea, což by se dalo přeložit jako Ukotvené moře. Jde o příběh Alexe, postaršího muže izolovaného celý život v malé vesnici na východním pobřeží Skotska. Jeho životní touha po cestování dostane zcela reálné obrysy ve chvíli, kdy neočekávaně zjistí, že trpí nevyléčitelnou chorobou. Proti vůli své bývalé ženy Wendy, se kterou stále žije, se rozhodne vydat na Zanzibar. Podporu nalezne pouze v místním opilci a chvastounovi Paulovi, který má námořnickou minulost a v němž Alex spatřuje svoji poslední možnost objevit svět. Je to takový lehce melancholický film. Přestože jedná s velmi těžkým tématem smrti a umíraní, je hlavně o touze odhodlat se a najít kuráž ke splnění svých snů. A také o tom, že není nikdy pozdě něco začít. A divák tam najde i odlehčené, lehce komické momenty. Stopáž filmu činí kolem dvaceti minut.  Příběh napsal můj spolužák a kamarád Gert, já jsem celé to dílo režíroval.

Kde jste ho točili? Četla jsem, ze v Dánsku…

Ano skutečně jsme točili v Dánsku, což je součást toho příběhu. Scénárista a producent Gert je Dán a tak části té fabule zasadil do svého rodného prostředí. Nerad bych ale k tomu říkal více, neboť jde o momenty, kde dochází k významným dějovým zvratům. Film chceme přihlásit na řadu festivalů krátkého filmu, takže třeba budou moci i diváci u nás film shlédnout, to ale zase trochu předbíhám.

Jak jste vybírali hlavní protagonisty filmu?

Vypsali jsme casting. Někteří herci se ozvali sami, jiné jsme s producentem aktivně oslovovali. Výhodou britského prostředí je to, že tam narazíte na mnoho talentovaných herců, kteří, když se jim projekt libí, ani nepožadují honorář. Je tam velmi drsné prostředí, ohromná konkurence, a tak není problém sehnat kvalitní umělce. To je pro režiséra obrovská výhoda, protože když máte přístup k technice a dobrý příběh, herce už potom seženete. Hlavní roli Alexe obsadil Stevie Hannan, k němuž jsem se dostal přes spolužáka. Je to špičkový profesionál, který má za sebou dlouholetou zkušenost s divadelním i televizním hraním. Objevil se například ve skotských televizních seriálech jako je Taggart nebo Inspektor Rebus. I když si nejsem úplně jistý, zda tyto tituly něco divákovi v našich končinách říkají (smích).

Jaký je rozdíl v točení s neznámými a se známými osobnostmi? Liší se nějak jejich přístup k natáčení?

Ke každému herci musíte přistupovat stejně, to nám už zdůrazňovali i lektoři. Je jedno, jestli pracujete s renomovanou celebritou nebo s mladičkým talentem, kterého nikdo nezná. Herce si jako režisér musíte hýčkat, jsou to právě oni, kdo ten výsledný produkt prodává. Můžete mít skvělý příběh, okouzlující kameru, ale jestliže vám budou v tom filmu hrát mizerní herci, Oskara s ním nevyhrajete. O herce je proto opravdu třeba pečovat, hlavně emocionálně. Neustále být s nimi, mluvit o postavě, poskytovat jim podporu. Až tam jsem si pořádně uvědomil, jak moc je herectví náročným povoláním. Je to vysávající. Dobří herci dávají do role spoustu emocí a je to pro ně ohromně únavné. Občas se stane, že je něco lehce rozčilí nebo naštve a lidé si myslí, že to jsou primadony. Ale není tomu tak, u takhle citově vysilující práce je to normální a režisér to musí pochopit a vždy za svým hercem stát. Nechtěl bych ale tady rozdávat nějaká planá moudra, každý režisér má své postupy v práci s herci a i já jsem v tom nový. Mám za sebou pár krátkých filmů a vlastně se to řemeslo stále učím. Tuhle otázku by asi bylo lepší položit třeba Miloši Formanovi.

Budeme pak moci tvůj film někde vidět?

Na festivalech a možná někdy později na Vimeu.

Když si vzpomeneš na svůj “první školní den ve Skotsku”, co se ti vybaví?

Ten učitel z Glasgow, kterému jsem nerozuměl ani slovo.

Kdybys měl svůj pobyt na škole ve Skotsku charakterizovat jednim slovem nebo jednou větou, co bys řekl?

Neocenitelné.

Pokračování rozhovoru příští týden (o Radimových plánech do budoucna či naleznete ´veselou´ historku z natáčení)

Text Jana Kofrankova, Foto Vincenzo Ligios  (zapůjčené Radimem Letovským)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *