Daniela Brůhová je moderátorka a dramaturgyně Českého rozhlasu 2. Napsala knihu rozhovorů s herečkou a poslankyní Táňou Fischerovou Nežít jen pro sebe. Spolupracuje s Českou televizí a její vášní je houbaření a jóga. Zajímá jí dobře dělané divadlo, film i výtvarné umění. Věnuje se problematice neziskových organizací. Obdržela Cenu Fóra dárců pro novináře za dlouhodobý přínos k rozvoji filantropie v ČR. Za pořad Paprsky naděje byla několikrát oceněna Vládním výborem pro zdravotně postižené i Výborem dobré vůle nadace Olgy Havlové.  Jejím životní mottem je Cicerův citát „Velcí muži vždy šetřili časem.“
Jaký byl Váš první rozhovor s celebritou?
Na první rozhovor si už nepamatuji, udělala jsem jich stovky. Z poslední doby si vzpomenu třeba na rozhovor s návrhářkou Blankou Matragy. Byla velmi vstřícná a milá. Lidé na ni čekali na rozhlasové recepci s památníky, aby se jim mohla podepsat. S Jiřím Suchým jsem dělala rozhovor, když měl osmdesátiny. Je skutečnou legendou, kdyby žil v Americe, byl by tam velkou „Star“. Sice slavil osmdesátiny, ale mentálně je úžasně mladý, má výbornou, stále kreativní mysl a skvělou paměť. Stále píše nové hry a maluje obrazy. Byla to radost setkat se s ním osobně. Osobnost z jiného ranku je pan Jaroslav Pavlíček – polárník a organizátor kurzů přežití – velmi zajímavý člověk. Na interview přišel v šortkách a triku, a to byla zima. Vyprávěl poutavě o výzkumu na Antarktidě, kde založil mezinárodní výzkumnou stanici Eco-Nelson. I za ním přišli posluchači s památníky, ti kteří nemohli čekat, je nechali na recepci a vrátili se pro ně druhý den.
Máte nějakou veselou nebo smutnou historku z rozhovorů s celebritami?
Když jsem měla dělat rozhovor s Jiřím Suchým, tak dlouho nešel. Vydala jsem se ho hledat na recepci a on si tam povídal s Karlem Gottem. Z dálky jsem na něj lehce zamávala a on ihned jejich rozhovor doslova utnul. Na vysvětlenou dodal: „Co bychom si ještě nového řekli, my staří pánové. Už se těším na rozhovor s vámi.“ Když Jiří Suchý, jinými slovy řekne, že se nebude zdržovat s Gottem, to je pro mne skutečně úsměvné. Nicméně kritická chvíle nastává, když se do živého vysílání host bez varování nedostaví, jde-li o celebritu je to ještě horší. Nedávno posluchači marně čekali na jednoho výborného herce, který je obvykle velmi pečlivý a přesný. Těsně před vysíláním nebyl nikde k zastižení. Až na třetí zavolání zvedl telefon a ospalým hlasem mne pozdravil. Když se dozvěděl, že za pět minut má být hostem v hodinovém živém pořadu, uslyšela jsem jen zoufalé zvolání: „ALE TO NÉ, NÉ, NÉ“. A ukázalo se, že když v noci přijel ze zájezdu, bolely zuby, tak si vzal prášek na uklidnění a tvrdě usnul. Vzbudila jsem ho až já svým telefonátem. V takové chvíli nemůžete dělat nic jiného než se posluchačům omluvit s tím, že plánovaný host nepřijde, protože má potíže se zuby. Mnozí to přijali, někteří však byli velmi rozladění a celý den nám přicházelo velké množství rozhořčených e-mailů i telefonátů. Jméno toho herce vám neprozradím, přišel v nejbližším náhradním termínu i s velkou omluvou.
Jak se taková situace v rozhlase řeší?
Musíte mít připravenou tzv. rezervu. To je rozhovor s jiným zajímavým člověkem, který už proběhl a vy ho můžete nasadit místo plánovaného živého hosta. Smutná zkušenost je, když osobnost, s níž děláte rozhovor, náhle za krátkou dobu po tom zemře. Pak se vracím k natočeným materiálům a slyším ten stejný rozhovor, jak zní jinak.
Čím Vás celebrity štvou a pro co je máte ráda?
Jsou lidé, kteří si na celebritu spíše hrají. Svým chováním vám dají najevo, jak jsou významní, nepostradatelní a nezapomenutelní, ale je to jen bublina. Mají kolem sebe spousty asistentů, cítíte však, že je to jen prázdná forma. Je otázkou jestli se takový člověk má označovat jako celebrita. Opravdová celebrita je člověk, který je skutečným profesionálem ve svém oboru, své myšlenky a názory umí předat a stále se zajímá o dění kolem sebe. Navíc bývá kreativní a komunikativní. Nahlédnutí do jeho světa je pro vás osvěžením, radostí i výzvou. Takový je například pan Václav Cílek. Dělala jsem s ním rozhovor, když dostal cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 a bylo to opět krásné setkání s člověkem, který umí prožívat a pojmenovávat přítomnost, snad to nebude znít jako klišé, je moudrý. Z toho vidíte, že skutečných celebrit není mnoho.
Děkuji za rozhovor.

Text: Alena Stellnerová, Foto: Archiv Daniely Brůhové (foto aktualizováno)

Rozhovor byl veden v roce 2014 pro SeeMedia, zveřejňujeme ho v rámci výběru ´the best´ z našeho archviu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *