Představte si, že přijedete do Londýna, vydáte se do Hyde Parku a hned zamíříte do slavného ´Speaker´s Corner´ (Řečnický koutek´). To je místo, které Londýňané vyhradili všem, kteří chtějí říci cokoliv, co se normálně nesmí nebo není vhodné říkat veřejně a chtějí tak navíc oslovit širokou veřejnost.

Anglická spisovatelka Jane Austen, autorka mj. slavného románu Pýcha
a předsudek, je považována za jeden ze symbolů Viktoriánské doby a
etikety. Je vyobrazena na nové plastové desetilibrové bankovce.
Spolu s Anglickou královnou tvoří jediné dvě ženy na novodobých
Britských bankovkách. I to je znamením, jak se Angličné stále ´drží
stále ´starých dobrých Viktoriánských časů´ .  / Foto Janina

Musíte si vzít bedničku nebo nějaké schůdky – prostě cokoliv, co vás vynese na jakési malé improvizované pódium. A odtud můžete řečnit libovolně, hanit někoho a – ano – i startovat revoluce. O tomto slavném koutku si povíme více ještě jindy. Zavinil toho opravdu hodně. Ovšem také to, že lidé často neví, že i v dalších londýnských parcích jsou takovéto řečnické koutky.
Se slávou tohoto se ale měřit nemohou (a možná také jeho blízkostí k dlouhatánské obchodní ulici Oxford Street, kde podléhají nákupnímu šílenství nejen Britové, ale hlavně cizinci – někdy mám pocit, že už je přidaná na seznamu památek ´musíte vidět´ pro turisty – a nejen kvůli stylovému a díky seriálu známému obchodnímu domu Selfridge nebo extra levnému Primarku).

Tradice řečníků má v Británii a anglo-saské společnosti velké kořeny. Nicméně ty tu má i vysoká míra politické korektnosti, které ta česká stále nesahá ani ´po kotníky´.
Ta měla za úkol eliminovat především rasové útoky nejprve na černochy – ano, i proto jsem použila předtím schválně slovo ´kořeny´ – připomíná mi to starý seriál Kořeny o historii otroctví a přivážení Afričanů v okovech do Ameriky. A to je právě ten problém, který anglosaské společnosti mají. Zavinily tolik bezpráví a násilí proti jiným rasám, které násilně deportovaly do svých zemí při kolonizaci jejich původního území, že zdejší společnost se musela léty z toho vzpamatovat a udělat se snášenlivější.

Zde naleznete audio podcast článku:

Když do toho přidáte vítězství sufražetek a i tedy změnu vztahu k ženám, a to vedenou velmi důsledně, máme tu společnost nyní genderově i rasově ´sobě rovnou´. Jenomže to není mnohdy úplně přirozené a rozdíly mezi jednotlivými rasami i sociálními vrstvami (ano, ty, které se u nás už ´díky´ desítky letům komunismu v podstatě smazaly) tu jsou stále patrné.
O to více se musí dbát, aby vše běželo hladce a lidé se k sobě chovali s úctou a respektem.
Veškerý jen náznak rasismu je tvrdě potírán – ne vždy právně, to sama společnost si to už reguluje (škola, rodina, média…).
Má to ovšem za následek i to, že si člověk musí dát velký pozor co říká, čili – pokud možno – co nejvíce neutrálního. Vtipy jsou povolené, ale jsou oblasti, do nichž nevstupujeme – cokoliv spojeného s barvou pleti, ženami, náboženstvím, je pokládáno za velmi ´tenký led´.

„Jsme pořád posedlí Viktoriánskými pravidly a bojíme se říct, co si opravdu myslíme“

Navíc ještě sama Britská společnost žije stále tak trochu ve ´Viktoriánské době´, co se etikety, a tedy například i konverzace týče. Nic proti – to je to, co se mi líbí, a co dělá Brity přese všechno stále zdvořilé a milé – bez ´onoho´ křečovitého ´Amerického úsměvu´ (keep smiling).
„Jsme pořád posedlí Viktoriánskými pravidly a bojíme se říct, co si opravdu myslíme, abychom se druhého jakkoliv nedotkli,“ vyjádřil nedávno velmi trefně jeden novinář ve svém sloupku. Jeden z důvodů, proč je v Británii nejoblíbenějším tématem ke konverzaci počasí. Ať jste staří, mladí nebo děti, není výjimkou konverzace či posty na sociálních sítí o počasí, ať je jakékoliv. Pravdou je, že anglické, velšské či skotské počasí – jakoby to vědělo – v tom Brity nikdy nenechá a vždy připraví řadu námětů na konverzaci. I když prší – tak může pršet hodně, málo a vůbec s tím můžete zažít tolik zábavy, nemáte tušení jaké. Já také neměla.

Britská Stand up Comedy je zbraní proti politické korektnosti

Minule jsem psala o Britské Stand up comedy a důvodech, proč v Čechách nikdy nemůžeme dělat ´pravou´ anglosaskou Stand up Comedy. První dva důvody jsem už vysvětlila a nyní se dostávám k tomu třetímu – a vlastně zásadnímu.

Představte si, že žijete ve společnosti, kde toho bublá hrozně moc pod povrchem, ale většina toho tam musí také zůstat, protože ať si myslíte cokoliv, nesmíte to říct. Musíte pořád zachovávat milou a přátelskou tvář a snažit se ideálně nedat najevo rozčilení a jakýkoliv případný konflikt předvídat a snažit se mu vyhnout. Konflikt je to nejhorší, co se vám může stát v této společnosti. A otevřený konflikt je vůbec společenský ´zabiják´.
Samozřejmě stále je spousta Britů, kteří toto pravidlo ´porušují´, ale ti jsou pak dle toho, s jakým šarmem to udělají, ´souzeni´. Někomu je odpuštěno, protože je ´takový´, ale je pak na něj dle toho pohlíženo. Všichni se k němu chovají jakoby nic, ale postupně zjistí, že jsou pro něj některé dveře neprodyšně uzavřené…
A protože každý občas potřebuje ´vypustit trochu páry´ a říct nebo projevit pravdu – a ostatní ji zase chtějí zoufale slyšet někoho říkat nahlas, tak proto je tu Stand up Comedy. Proto je tak oblíbená. A když už se to tak nějak přešvihne a tenhle ´společenský papiňák´ už vře moc dlouho a nepomůže už ani úleva ´Stand up´, tak se společnost ´utrhne na řetízkáči´ při volbách. A to jsou pak jsou pak všichni v šoku, že ´slušní´ a mírumilovní Britové zvolí Brexit a Američané zase Donalda Trumpa. Proč? Tak ještě jednou a polopatě – prostě proto, že to je tajná volba a oni konečně mohou projevit tajně – bez následků co si myslí místo, aby se z toho ´vykecali´ klidu v hospodě jako my na kontinentě (alespoň zatím to tak je…).

Jak se debatuje v Hyde Parku 

Na videu se můžete podívat, jak funguje debata v Hyde Parku v Řečnickém koutku. Reportáž jsem natáčela před rokem a čtvrt. Nejrušnější tam bývá totiž v neděli odpoledne. Reportáž jsem točila čtyři dny po prvním teroristickém útoku – ve Westminsteru – a tomu také odpovídalo pozdvižení v Hyde parku. Shromáždili se tu řečníci od křešťanů, kteří začali vyčítat muslimům, co se stalo (útočníci byli islámští terorité) a muslimové jim připomněli dobu inkvizice. Křesťané na ně ´vytáhli´ muslimy, kteří konvertovali ke křesťanství a protože emoce byly velice živé, lidé po sobě začali ječet, dostavila se i policie a monitorovala situaci. (Policie ale nezasahuje nikdy do toho ´co´ řečník říká. Zasáhne jen v případě, že dojde k fyzickému násilí. Policie tu důsledně dbá na dodržování svobody slova. Jediné, co nesmíte na veřejnosti je používat sprosté výrazy vůči policii a politikům. Angličané jsou ale přeborníci v tom, jak říci někomu slušnou formou, co si o něm ´myslí´.) Ano, i tak vyhrocené mohou debaty v Hyde Parku být. Většinou ale bývají poklidnější a samozřejmě to nemusí být jen náboženství nebo politika. Stačí jen si vzít nějakou židličku nebo cokoliv, na co si stoupnete a můžete mluvit. Když budete mluvit dost zajímavě, lidé se u vás začnou zastavovat a máte nakročeno k debatě. A ta je důležitá. V Britské společnosti totiž stále platí známé pravidlo, že ´dokud se diskutuje´, tak se neválčí. Co se ale bude dít, pokud se blížící ´řízené mlčení o některých věcech´ začne stále více ´řízeně šířit´ společností?

Zítra vás nechám nahlédnout do tajů ´myšlení bílých Anglických žen´, když nemusí dbát politické korektnosti, a proč a jak některé pořady v Britských médiích cíleně zastavují deabaty o nacionalitě útočníka úterního teroristického útoku´. – odkaz na článek ZDE 


Také si přečtěte:

Jste bohatý snob, pracující třída nebo střední vrstva? Jak v Británii poznat ´kdo kam patří´ jen podle řeči
Tradiční Anglické snídani už asi odzvonilo. Prý není politicky korektní
Když chce nějaká země jít svou cestou, neposílejme do ní hned ´tanky´

V Norimberku mi potvrdili, že Británie je stále v Evropě a já jsem dělala nevlastenecké čachry s čokoládou

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *